11 / 33

Metoda Vůle

Ve společnosti je uznávaným faktem, že je velmi těžké přestat s pornografií. Knihy a fóra, které vám radí, jak přestat, obvykle začínají tím, že vám říkají, jak je to těžké. Pravdou je, že je to až směšně snadné. Je pochopitelné, že toto tvrzení zpochybňujete, ale nejprve se nad ním zamyslete. Pokud je vaším cílem uběhnout míli za čtyři minuty, je to náročné a budete muset podstoupit roky tvrdého tréninku, a to ještě možná nebudete fyzicky schopni toho dosáhnout.

Nicméně vše, co musíte udělat, abyste přestali sledovat porno, je přestat se na něj dívat a/nebo masturbovat. Nikdo vás k masturbaci nenutí (kromě vás samotných) a na rozdíl od jídla nebo vody ji k přežití nepotřebujete. Takže pokud to chcete přestat dělat, proč by to mělo být těžké? Ve skutečnosti není. Jsou to uživatelé, kteří si to sami ztěžují používáním síly vůle nebo jakoukoli metodou, která uživatele nutí k pocitu, že přináší nějakou oběť. Uvažujme o těchto metodách.

Nerozhodneme se stát se uživateli, pouze experimentujeme s pornočasopisy nebo webovými stránkami, a protože jsou hrozné (správně, hrozné), kromě našeho vytouženého klipu jsme přesvědčeni, že můžeme přestat, kdykoliv budeme chtít. Zpočátku se na těch prvních pár klipů díváme, když chceme, a při zvláštních příležitostech. Než si to uvědomíme, nejenže ty stránky navštěvujeme pravidelně a masturbujeme, kdy se nám zachce - masturbujeme u nich denně. Porno se stalo součástí našich životů a zajišťuje, že vyžadujeme připojení k internetu, ať jsme kdekoliv. Pak věříme, že máme nárok na lásku, sex, orgasmus a vlastnosti porna, které odbourávají stres. Zdá se, že nás nenapadne, že stejný klip a herci nám neposkytují stejnou míru vzrušení, a začneme bojovat proti červené čáře, abychom se vyhnuli ‘špatnému pornu‘. Ve skutečnosti masturbace a internetové porno nezlepšují náš sexuální život ani nesnižuje stres, to jen uživatelé věří, že si bez něj nemohou užívat života nebo zvládat stres.

Obvykle trvá dlouho, než si uvědomíme, že jsme závislí, protože trpíme iluzí, že uživatelé sledují porno, protože je to baví — a ne proto, že to potřebují. Když si porno ne ‘užíváme‘, což se nám nikdy nepodaří, pokud se nepřidá novinka, šok nebo eskalace, podléháme iluzi, že můžeme kdykoliv přestat. To je past na důvěru. "Neužívám si porno, takže mohu přestat, když chci". Jenže se zdá, že nikdy ‘nechcete‘ přestat.

Problém si většinou uvědomíme, až když se skutečně pokusíme přestat. První pokusy jsou obvykle brzy — vyvolané setkáním s partnerkou a zjištěním, že není ‘dostatečná‘ po prvních setkáních. Dalším častým důvodem je povšimnutí si zdravotních následků přítomných v každodenním životě.

Bez ohledu na důvod uživatel vždy čeká na stresovou situaci, ať už jde o zdraví nebo sex. Jakmile se zastaví, začne mít malá příšerka hlad. Uživatel pak chce něco, co by do něj napumpovalo dopamin, například cigarety, alkohol nebo jeho oblíbené - internetové porno, přičemž jeho harém, je jen na kliknutí daleko. Porno schránka už není ve sklepě, je virtuální a přístupná odkudkoli. Pokud je jejich partner poblíž nebo jsou s přáteli, nemají už ke svému virtuálnímu harému přístup, což je ještě více trápí.

Pokud uživatel narazil na vědecké materiály nebo online komunity, bude se v mysli přetahovat, odolávat pokušením a cítit se ochuzen. Jejich způsob, jak se obvykle zbavují stresu, je nyní nedostupný, čímž utrpí trojnásobnou ránu. Pravděpodobným výsledkem po tomto období mučení je kompromis — "omezím se" nebo "vybral jsem si špatnou dobu", případně "počkám, až stres z mého života zmizí". Jakmile však stres pomine, není důvod přestat a uživatel se rozhodne přestat znovu až v dalším stresujícím období.

Samozřejmě nikdy není ten správný čas, protože život většiny lidí se stává více stresujícím. Opouštíme ochranu svých rodičů, vstupujeme do světa zařizování bydlení, hypoték, dětí a odpovědnějších zaměstnání. Bez ohledu na to, že život uživatele se nemůže stát méně stresujícím, protože porno ve skutečnosti stres způsobuje. Čím rychleji uživatel přechází do fáze eskalace, tím více se dostává do stresu a tím více roste iluze závislosti.

Ve skutečnosti je to iluze, že život se stává více stresující a porno — nebo podobná berlička — vytváří tuto iluzi. Podrobněji o tom bude pojednáno později, ale po těchto počátečních selháních se uživatel obvykle spoléhá na možnost, že se jednoho dne probudí a prostě nebude chtít masturbovat nebo používat porno. Tato naděje je obvykle podněcována příběhy slyšenými od jiných bývalých uživatelů: "Nemyslel jsem to vážně, dokud jsem neměl slábnoucí erekci, pak jsem už nechtěl používat porno a přestal jsem masturbovat."

Nic si nenalhávejte, prozkoumejte tyto fámy a zjistíte, že nikdy nejsou tak jednoduché, jak se zdají. Obvykle se uživatel již chystal přestat a pouze využil incident jako odrazový můstek. Častěji v případě lidí, kteří přestanou "jen tak", utrpěli šok: možná objev jejich partnera, incident s vlastním pozorováním přístupu k pornu, které není jejich obvyklé sexuální orientace, nebo sami měli strach ze sexuální dysfunkce. "To je prostě typ člověka, který jsem." Přestaňte si něco nalhávat. Nestane se to, pokud to sami neuděláte.

Podívejme se podrobněji, proč je metoda síly vůle tak obtížná. Po většinu života zastáváme přístup "zítra přestanu". V zvláštních chvílích něco vyvolá pokus přestat. Mohou to být obavy o zdraví, mužnost nebo záchvat sebeanalýzy a zjištění, že nás to vlastně nebaví. Ať už je důvod jakýkoliv, začneme zvažovat výhody a nevýhody porna. Sex se dělí na tantrický (dotek, vůně, hlas) a propagační (orgasmus); to je jeden z hlavních klíčů k otevření naší mysli a bez tohoto důležitého rozlišení dojde ke zmatku, který vede k selhání. Při racionálním posouzení zjistíme to, co jsme věděli celý život, a závěr je tisíckrát opakovaný: "PŘESTAŇTE SE NA TO DÍVAT!".

Kdybyste si sedli a přidělili body výhodám přestání a porovnali je s výhodami porna, celkový počet bodů pro přestání by daleko převýšil všechny ‘nevýhody‘. Pokud použijete Pascalovu sázku, odchodem téměř nic neztratíte, s vysokou šancí na zisk a vyšší šancí na neprohru. Přestože uživatel ví, že na tom bude lépe jako ne-uživatel, přesvědčení, že přináší oběť, mu podráží nohy. Ačkoli jde o iluzi, je mocná. Neví proč, ale uživatel má přesvědčení, že v dobrých i špatných životních obdobích sezení zdánlivě pomáhají. Ještě před zahájením jejich pokusu se pak společenské vymývání mozku, dále posílené vymýváním mozku z jejich vlastní závislosti, kombinuje s ještě silnějším vymýváním mozku tím, jak je těžké se ‘vzdát‘.

Uživatelé slyší příběhy těch, kteří přestali už před mnoha měsíci a stále po tom zoufale touží, nebo nespokojených abstinentů, kteří poté, co přestali, stráví zbytek života naříkáním nad tím, že by si rádi dopřáli další sezení. Existují příběhy uživatelů, kteří přestali na mnoho měsíců nebo let, žijí šťastný život, jen aby se jednou ‘nakoukli‘ na porno a najednou jsou znovu závislí. Uživatelé pravděpodobně znají několik lidí v pokročilém stádiu nemoci, kteří se viditelně ničí a zjevně si neužívají života — přesto pokračují v užívání. Navíc pravděpodobně sami zažili jednu nebo více takových zkušeností.

Takže místo toho, abyste začali s pocitem: "Skvělé! Už jste slyšeli novinky? Už se nemusím dívat na porno!", místo toho začínají s pocity zkázy a sklíčenosti — jako by se snažili zdolat Everest — a falešně určují, že jakmile se do vás ta malá příšera jednou zahákne, jste závislí na celý život. Mnozí uživatelé začínají pokus omluvou svým přítelkyním nebo manželkám: "Podívej, snažím se přestat s pornem. Nejspíš budu příštích pár týdnů podrážděný, tak to se mnou zkus vydržet." A pak se najednou rozčílí. Většina pokusů je odsouzena k záhubě ještě dříve, než začnou.

Předpokládejme, že uživatel přežije několik dní bez relace. Získává zpět své vzrušení a začíná se zotavovat. Neotevřeli své oblíbené tube stránky a v důsledku toho se vzrušují normálními podněty, na které se předtím zónovali. Důvody, proč se rozhodli přestat na prvním místě, rychle mizí z jejich myšlenek, jako když vidí ošklivou dopravní nehodu během řízení. Na chvíli vás to zpomalí, ale při příštím zpoždění na schůzku dupnete na plyn.

Na druhé straně války je malá příšera, která stále ještě nedostala svou dávku. Není to žádná fyzická bolest. Kdybyste měli stejný pocit kvůli nachlazení, nepřestali byste pracovat ani nepropadli depresi, jen byste se tomu zasmáli. Jediné, co uživatel ví, je, že chce navštívit svůj harém. Malá příšera to ví a spustí velkou vymývající mozek příšeru, což způsobí, že stejný člověk, který před několika hodinami nebo dny vyjmenovával všechny důvody, proč přestat, nyní zoufale hledá jakoukoli výmluvu, aby mohl znovu začít. Začne říkat věci jako např:

V této fázi se uživatel obvykle vzdá. Po spuštění prohlížeče se schizofrenie ještě zvýší. Na jedné straně je tu obrovská úleva z ukončení touhy, protože malá příšera konečně dostane svou dávku; na druhé straně je orgasmus příšerný a uživatel nedokáže pochopit, proč to dělá. Proto si uživatel myslí, že mu chybí síla vůle. Ve skutečnosti to není nedostatek vůle, jediné, co udělali, je, že změnili názor a učinili naprosto racionální rozhodnutí ve světle nejnovějších informací.

"Jaký má smysl být zdravý nebo bohatý, když se cítíš mizerně?"

Absolutně žádný! Je mnohem lepší mít kratší příjemný život než dlouhý nešťastný. Naštěstí to pro ne-uživatele neplatí, protože život je nekonečně příjemnější. Utrpení, kterým uživatel trpí, není způsobeno abstinenčními příznaky - i když je zpočátku vyvolává - skutečným utrpením je přetahování v mysli způsobené pochybnostmi a nejistotou. Protože uživatel začíná pocitem, že se obětuje, začne se pak cítit deprimovaný, což je forma stresu.

Jedním z těchto stresových okamžiků je, když jim mozek řekne, aby ‘jenom nakoukli‘, chtějí couvnout, jakmile se zastaví. Ale protože se zastavili, nemohou, což je ještě více deprimuje a spouštěč (trigger) se znovu spustí. Dalším faktorem, který ztěžuje odvykání, je čekání na to, až se něco stane. Pokud je vaším cílem složení zkoušky v autoškole, jakmile ji složíte, je jisté, zda jste svého cíle dosáhli. V rámci metody vůle je vnitřní narativ následující: "Pokud vydržím dostatečně dlouho bez internetového porna, nutkání dívat se na něj nakonec zmizí". V praxi to můžete vidět na internetových fórech, kde závislí hovoří o svých dnech abstinence.

Jak bylo řečeno výše, utrpení, které uživatel prožívá, je psychické a způsobené nejistotou. Ačkoli se nejedná o fyzickou bolest, přesto má silné účinky. Uživatel je nyní nešťastný a nejistý, zdaleka nezapomíná, je nyní plný pochybností a obav.

Uživatel čeká, až se situace zlepší, ale zatímco stále truchlí, ‘harém‘ je stále více cennější. Ve skutečnosti se něco děje, ale nepodvědomě, pokud vydrží týdny bez otevření prohlížeče, touha po malé příšerce zmizí. Jak již bylo řečeno, záchvaty abstinence po dopaminu a opioidech jsou však tak mírné, že si je uživatel ani neuvědomuje. V této době mnozí uživatelé cítí, že se ‘nakopli‘, a tak se podívají, aby to dokázali, což je pošle zpět dolů po skluzavce. Po dodání dopaminu do těla se nyní v jejich mysli ozývá hlásek, který říká: "Chceš ještě jednou." Ve skutečnosti si ho kopli, ale znovu se zahákli.

Jako dítě jste sledovali kreslené filmy a podle neurovědy jste si pro ně vytvořili nervové dráhy (DeltaFosB). Kdybyste chtěli dítě od sledování odradit, zkoumali byste, zda tyto dráhy stále existují, a provedli byste průzkum mezi dospělými, proč už se neradi dívají na své oblíbené pohádky z dětství. Za prvé, je k dispozici lepší zábava a za druhé, kreslené filmy už prostě nemají to kouzlo. Metodou vůle dítěti kreslený film pouze odepřete, ale metodou EasyPeasy se zároveň ujistíte, že v něm nevidí žádnou hodnotu. Co je lepší?

Uživatel se většinou nepustí do dalšího sezení okamžitě, protože si říká: "Nechci se zase nechat chytit!" a nechá si uplynout bezpečnou dobu několika hodin, dnů nebo dokonce týdnů. Bývalý uživatel si pak může říci: "No, nebyl jsem závislý, takže si mohu bez obav dopřát další sezení." Dostali se zpět do stejné pasti, jako když začali, a už jsou na kluzkém svahu.

Uživatelé, kteří uspěli s metodou vůle, ji obvykle považují za zdlouhavou a obtížnou, protože hlavním problémem je vymývání mozku. Ještě dlouho poté, co fyzická závislost odezní, uživatel stále živoří a je nešťastný. Nakonec, po přežití tohoto dlouhodobého mučení, jim začne docházet, že se nevzdají, přestanou naříkat a přijmou, že život jde dál a je příjemný i bez porna. Neúspěchů je podstatně více než úspěchů, protože někteří, kteří uspěli, procházejí životem ve zranitelném stavu, ponechaném s určitým množstvím vymývání mozku, které jim říká, že porno jim ve skutečnosti dává sílu. To vysvětluje, proč mnoho uživatelů, kteří na dlouhou dobu přestali, nakonec později znovu začnou.

Mnoho bývalých uživatelů si občas dopřeje sezení jako ‘speciální lahůdku‘ nebo aby se přesvědčili, jak silnou mají sebekontrolu. Přesně to se jim podaří — ale jakmile jejich sezení skončí, dopamin je začne opouštět a hlásek v jejich mysli je začne popohánět k dalšímu sezení. Pokud se rozhodnou zúčastnit, zdá se, že to mají stále pod kontrolou, žádné šoky, eskalace nebo hledání novinek, takže si řeknou: "Úžasné! Sice mě to moc nebaví, ale nebudu na tom závislý. Po Vánocích / těchto svátcích / tomto traumatu, s tím přestanu". Netuší, že skluzavky jejich mozku byly promazány ještě víc.

Příliš pozdě, už jsou závislí! Past, ze které se jim podařilo vyškrábat, si opět vyžádala svou oběť.

Jak již bylo řečeno, potěšení do toho nevstupuje. Nikdy to nedělalo! Kdybychom se dívali kvůli požitku, nikdo by nezůstával na tube stránkách déle, než je nutné k dokončení činu. Bez ohledu na to je lepší způsob sebeuspokojení ze vzpomínek. Předpokládáme, že si internetové porno užíváme jen proto, že nemůžeme uvěřit, že bychom byli tak hloupí, abychom se stali závislými, kdyby nás to nebavilo. Většina uživatelů nemá ponětí o nadpřirozených podnětech, novinkách nebo hledání šoku a ani po přečtení tomu nevěří, že jejich užívání je motivováno evolučním zapojením odměnového okruhu. Proto je tolik pornografie podvědomé — kdybyste si byli vědomi neurologických změn a museli byste v budoucnu ospravedlnit, že vás to stojí peníze, dokonce i iluze potěšení by šla pryč.

Když se snažíme zablokovat svou mysl na špatné straně, cítíme se jako hlupáci. Kdybychom se tomu měli postavit čelem, bylo by to nesnesitelné! Když budete sledovat uživatele v akci, uvidíte, že jsou šťastní jen tehdy, když si neuvědomují, že používají pornografii. Jakmile si to uvědomí, bývají nepříjemní a omlouvají se. Porno živí malou příšeru, takže po jeho vyčištění z těla spolu s vymýváním mozku (velkou příšerou) nebudete mít potřebu ani chuť se dívat!